Venkovy – anamnéze, diagnóza, terapie

Není jen jeden český venkov, dokazují sociální ekolog Bohuslav Blažek a fotografující architekt Kryštof Blažek.

Anamnéza: svěží obrazy venkovské skutečnosti ze tří českých regionů.

Diagnóza: skryté souvislosti fenoménu Sudet, co všechno z venkovské každodennosti má povahu recyklace, neznámé stavební principy jihočeského lidového umění.

Terapie: manuál komunikačních technik pro řešení problémů venkova.

Budeme rádi, když tuto knihu budou nejenom číst, ale vysloveně používat a využívat:

  • lidé trvale žijící na venkově
  • chataři, chalupáři, rekreanti, turisté a jiní občasní uživatelé krás venkova
  • ti, kdo na venkov přicházejí kvůli zdraví svému a/nebo svých rodin
  • ti, kdo sní sen o tom, že se jednou na venkov přestěhují
  • ti, kdo na venkov přesouvají část svých pracovišť pro nejrůznější výhody, které jim to přináší
  • středoškolští a vysokoškolští studenti, které venkov zajímá jako badatelské téma a případně i místo budoucího působení
  • ti, kdo venkov nejvíc prakticky formují: starostové, členové zastupitelstev, místní podnikatelé, architekti a urbanisté
  • členové neziskových organizací působících na venkově
  • ti, kdo o venkovu rozhodují
  • ti, kdo venkov milují
  • ti, kdo venkovem skrytě nebo i zjevně opovrhují a nejraději by byli, kdyby zmizel v „propadlišti dějin“

Knihu Venkovy je možné koupit např. prostřednictvím firmy Kosmas za 531 Kč.

Napsali o knize

„S íla a přednost publikace tkví v zaznamenávání konkrétních detailů: Nevkusné, či naopak citlivé přístavby, inspirativního či bizarního použití materiálů, problematické rekonstrukce nebo zdevastované budovy. Věci, jichž si běžný kolemjdoucí často ani nepovšimne, dokáže Bohuslav Blažek nejen objevit, ale také zdařile interpretovat.“

Petr Zídek: Venkov jako problém. In: Lidové noviny, sobota a neděle 4.–5. prosince  2004

„Venkov není jeden, i v samotných Čechách máme venkovů hned několik. Zatímco městská civilizace přirozeně unifikuje svět, venkovy dodnes zachovávají to, čemu se v biologickém světě říká diverzita - bohatost druhů. To je jejich největší cena. Proto je pro české venkovy stejně zhoubná snaha přiblížit je městu jako udržet jejich „původní“ stylovou čistotu. (...) Pro čtenáře, jenž je zvyklý na ochranitelské a sentimentální texty o idylickém venkově, je to docela překvapivé čtení(...).“ (str.31)

Tomáš Feřtek: Venkovy. In: Reflex, roč. XVI., č. 3, str. 30–35

„Město je rychlé a chaotické, má památky a dějiny. Venkov je pomalejší a víc je součástí krajiny. Městské památky se dají obnovit, ale obnova venkova není návrat k nějakému datu, nýbrž k základnímu principu bytí venkova, a tím je neustálé obnovování sebe sama. Obnova ve venkovském smyslu je provedena tím lépe, čím méně odborníků na obnovu venkova se jí účastní. Dějů se totiž ujímá samotný ekosociální systém, což je příroda s lidskou spoluúčastí. Obnova města je něco jako pěstování anglického trávníku, který je nutné sekat každý týden. Horskou louku však kosíme jednou za tři měsíce.“

Václav Cílek: Zápas o duši venkova. In: Respekt, roč. XV., č. 49, str. 19

„Autorský přístup jako by spojoval kvality prvního dojmu - nadšení, otevřenost, novost, spontánnost - s širokou znalostí tématu a společensko-historického kontextu viděného. Množné číslo v názvu knihy je pak vyjádřením hloubky a diferenciace - příspěvek k tomu, aby venkov přestal být jakýmsi abstraktním mytizovaným nebo naopak zapomenutým či degradovaným prostorem. (...) Autoři nevytvářejí žádnou ideologii, pouze chodí a dívají se“ a  tento proces (nejenom jeho výsledek) zprostředkovávají čtenáři.“

Pavel Hlavatý: Blažkovy Venkovy jako oslava poutnictví. In: Hospodářské noviny, pá–ne, 12.–14. listopadu 2004, č. 221

„Co Bohuslava Blažka znám, od jeho studentských let, chodil po světě jako zvěd. Co viděl, slyšel, poznal, všecko zpracovával a řadil pod své kategorie. Svým druhým duševním trávením měnil to v kosti, nervy, maso svého těla. Proto z něho vyrostlo to, čím se ve své knize zvané Venkovy označuje: sociální ekolog. (...) Bohuslav Blažek , městské děcko, toho ví a umí o krajině, zemi a lidech hodně. (...) Bohuslav Blažek především ruší jednotný pojem venkova. Pro svůj výklad vybral si tři jeho modely: podle osudu, povahy, zapojení do regionu.(...) Povzbuzuje čtenáře, který na venkově žije nebo ho zná a má rád, aby problémy, o jejichž povaze se shodne s jinými venkovany, řešil vlastním způsobem, bez úřadů či navzdory jim. Všecko, co vidí, vykládá, a svůj výklad argumentuje fotografiemi svého syny Kryštofa. A nic z toho, co oba vidí, nesoudí: mravně ani esteticky. Estetiku pouze nalézají, kde je. Skoro jako by pracovali k tvrzení, že opravdu krásné a mravné je  jen to, co o této své vlastnosti neví. Přitom nabourává některé obvyklé soudy a mýty o venkovu.(...) A vyplývá z toho i názor, že čím déle všecko vidíme a čím lépe to známe, tím je to cennější nebo krásnější.“

Ludvík Vaculík: Blažkovy venkovy. Konference o vztahu médií a kultury, Obec spisovatelů, 11. 11. 2004